Veřejné opatrovnictví
Veřejné opatrovnictví
Co je to opatrovnictví
Opatrovnictví je druh právního vztahu mezi opatrovníkem a opatrovancem, kdy opatrovník zastupuje opatrovance, je tedy oprávněn za něj právně jednat. Opatrovnictví není, jak by mohl naznačovat název, opatrování ve smyslu poskytování osobní péče opatrovanci. Opatrovníkem je ten, kdo za jiného právně jedná a případně také spravuje jeho majetek, dle určení uvedeném v rozhodnutí soudu.
Opatrovnictví lze dále dělit na soukromé a veřejné. Soukromé realizují osoby typicky z řad příbuzenstva, přátel či známých osoby se zdravotním postižením. Veřejný opatrovník je však jakousi jistotou, kterou poskytuje stát těm, u nichž soukromé opatrovnictví využít nelze. Na rozdíl od soukromého opatrovnictví veřejné není podmíněno souhlasem. Stát, respektive obec v přenesené působnosti výkon dané funkce převzít musí, není-li jiná osoba, která by mohla opatrovnictví vykonávat dle ustanovení § 471 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Pokud soud nenalezne žádnou vhodnou osobu (čímž se myslí osobu fyzickou, zpravidla jde o osobu blízkou – příbuznou osobě opatrovance), kterou by ustanovil opatrovníkem, jmenuje veřejného opatrovníka. Veřejné opatrovnictví je upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími souvisejícími právními předpisy.
Veřejným opatrovníkem se rozumí obec, kde má opatrovanec bydliště (nejedná se jen o trvalé bydliště). Zákon výslovně stanoví, že jmenování veřejného opatrovníka není vázáno na jeho souhlas. Veřejný opatrovník minimálně jedenkrát ročně podává zprávu opatrovnickému soudu o zdravotním stavu klienta, o hospodaření s finančními prostředky opatrovance a o jeho aktuální celkové situaci. A co je neméně důležité, každý závažnější úkon prováděný za opatrovance opatrovníkem podléhá schválení a kontrole opatrovnickým soudem.
Návrh nebo podnět na omezení svéprávnosti
Návrh na omezení svéprávnosti může podat kdokoliv: obvykle to bývá rodinný příslušník, případně osoba blízká, obvodní lékař nebo lékař – ambulantní specialista, zdravotnické zařízení, zařízení sociální péče nebo i právnická osoba (např. obec). Současně musí soud osobě, do jejíž svéprávnosti zasáhl, jmenovat opatrovníka, zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka (obec). Opatrovník musí dbát zájmů a vůle opatrovance, jedná zpravidla společně s ním.
Kdo může podat návrh na zrušení omezení svéprávnosti
O zrušení omezení svéprávnosti může rozhodnout opět pouze soud. Návrh může podat kdokoliv, nejčastěji soud rozhoduje na základě návrhu podaného opatrovníkem, ale i přímo osobou, jejíž svéprávnost byla omezena. Nezřídka tak činí i soud sám z moci úřední.
Mírnější formy zastupování
Předběžné prohlášení
Pokud se obáváte, že se vám v budoucnu bude rapidně zhoršovat úsudek, paměť nebo zdravotní stav nebudete způsobilý právně jednat, můžete jako preventivní opatření svou vůli projevit předem v těchto oblastech:
- aby se určitá osoba stala vaším opatrovníkem, případně
- aby vaše záležitosti spravovala určitá konkrétní osoba z vašeho okolí nebo
- aby vaše záležitosti byly spravovány určitým konkrétním způsobem a směrem.
Zvláštním druhem předběžného prohlášení je tzv. dříve vyslovená přání.
Nápomoc při rozhodování
Osoba se zdravotním postižením má nadále zachovánu svéprávnost, rozhoduje na základě své vlastní vůle dle svých přání a zájmů, ale s pomocí třetí osoby. Smlouvu o nápomoci schvaluje soud.
Zastoupení členem domácnosti
Toto platí v případě, kdy duševní porucha braní nemocnému samostatně právně jednat a nemá jiného zástupce, opatrovníka nebo správce majetku. Zástupce může zastupovat člena domácnosti pouze na základě schválení soudem a v rozsahu běžných záležitostí, finanční správa je omezena na částku nepřesahující částku životního minima pro jednotlivce. Tato možnost je oproti omezení svéprávnosti mírnějším opatřením a z toho důvodu by měla být upřednostňována.